Nevnímáš a snad nevidíš,
že já si v sobě stavím mříž
a pod ní ještě pevnou zeď
to je má odpověď.
Tak žádnej řev a žádnej pláč
a žádnej děsnej srdcerváč
a žádný scény zoufalý,
co tě povalí.
Nechci řvát tu jak husa pitomá, (pitomá)
to si fakt lásko nechám na doma.
Kdo to řek - snad ne já - asi já!
Že je láska krásnej cit!
Láska bodá jako nůž,
tak ať táhne, už chci mít klid.
To si piš, vzpomínám
na tvý řeči prolhaný,
ty jsi těžkej pohodář
a já brečím si do vany.
Nevnímáš a neslyšíš,
že spadla klec a bouchla mříž.
Co tvý řeči úžasný, jak to bylo překrásný.
Tak už běž a nech mě bejt,
srdce v háji, z mozku prejt.
Co jsem nechtěla to mám,
spi si sám...
Nechci řvát tu jak husa pitomá, (pitomá)
To si fakt, lásko nechám na doma.
Kdo to řek - snad ne já - asi já!
Že je láska krásnej cit!
Láska bodá jako nůž,
tak ať táhne, už chci mít klid.
To si piš, vzpomínám
na tvý řeči prolhaný,
ty jsi těžkej pohodář
a já brečím si do vany.
Tak žádnej křik a žádnej pláč a scény nebudou,
abys mi ještě vyčítal, že žil jsi s obludou.
Tak žádnej křik a žádnej pláč a žádný běsnění.
Když budu řvát, blbnout na kvadrát,
tak se nic nezmění.
Já mám jen teď, žádný pak,
přejels' mě jak náklaďák,
i když je to pochmurný,
tvý city smetu do urny.
Neskučím jako pes.
Na hrob ti tesám SMS.
"Můžeš lásko klidně spát
chcípni, když mě už nemáš rád!"
Kdo to řek - snad ne já!
Že je láska krásnej cit!
Láska bodá jako nůž,
tak ať táhne, už chci mít klid.
Neskučím jako pes
na hrob ti tesám SMS:
"Můžeš lásko klidně spát
chcípni, když mě už nemáš rád!
