(lyric: kverd)
Mocná hlava draka přídi září,
skrze poslední paprsky soumraku.
Noc si vezme rysy z našich tváří,
nad hlavou záře ,,zimního zázraku".
Posvátnou lodí přes prokletou řeku,
tak káže osudu pochmurný hlas.
Zazvoní hrana starému věku,
korunu moci tak unchvátit snáz.
Ve spirálách času,
jsme zakleti v led.
Tak jako den končí,
nás odvrhl svět.
Koloběh nočních dob je již konečný,
pod ledem kůže zdolá hráz věku.
Dobře ukryta paprskům slunečním,
vyhasla nám srdce, my zproštěni dechu.
Však cosi přec tíží, co nedá nám jít.
Za stěnou ze skla, nebe se mění.
Nedýchat, necítit, přeci však žít.
Obloha skryje dar bojkého snění.
(English)
A mighty dragon's head shines on bow,
through the last rays of dusk.
Night will take features from our faces,
the shine of "winter miracle" over our head.
On board of a sacred ship sailing cursed river,
thus spoke a gloomy voice of fate.
The bell tolls for old ages,
now it is easier to assume power.
In whorl of time,
we are turned into ice by a spell.
As the day ends,
we are spurned by the world.
The seasons cycle is drawing to its end,
skin under ice will overcome barrier of time.
Well hidden from solar rays,
our hearts are dead, we are free from breath.
But still there is something that weighs heav on, that do not allow us to go.
Behind the wall of glass, the sky has changed.
Not to breath, not to feel, yet still to live.
The sky will hide the gift of bohemian dreaming.
